Inkontinence neboli nechtěný a vlastní vůlí nekontrolovatelný únik moči je velký problém nejen zdravotní a hygienický, ale také sociální. Unikající moč obtěžuje člověka pocitem vlhka, zápachem či svěděním a je také velkou ranou pro jeho sebevědomí a psychickou pohodu. Mimo starších lidí, u kterých se onemocnění vyskytuje u 40 % žen a 20 % mužů, je stále častější výskyt u mladších žen.

Příčiny vzniku inkontinence

Na vzniku inkontinence u žen se podílí řada faktorů, které mají vliv na anatomickou i funkční stabilitu dolních cest močových. Jsou to kupř.:

• porodní trauma
• vazivová nedostatečnost
• hormonální stav pacientky
• věk
• dlouhodobě namáhavá fyzická práce
• obezita
• astma s chronickým kašlem
• další.

Inkontinence může být následkem radikálních operací pro gynekologické nádory, může vzniknout po úrazech páteře a méně často za ni mohou vrozené vývojové vady v oblasti močových cest. V některých případech bývají příčiny i dědičné.

Diagnostika

Při Vaší první návštěvě absolvujete:

• pohovor s lékařem
• gynekologické vyšetření
• vyplnění Gaudenzova dotazníku k určení typu inkontinence (stresová nebo urgentní).

Dále podstoupíte urodynamické vyšetření, pří kterém lékař za pomoci speciální cévky s mikročipem sleduje tlakové a objemové parametry močového měchýře a močové trubice během plnění a vyprazdňování měchýře.

Dalším vyšetřením je ultrazvuková diagnostika se zaměřením na vývodné cesty močové. Hodnotí se zejména pohyblivost močové trubice, její průběh a tvar ústí do močového měchýře v klidu a při tlaku. Důležité je i zjištění síly stěny měchýře.

V rámci diagnostiky inkontinence jsou potřebné přibližně tři návštěvy. Na základě výsledků těchto vyšetření lékař navrhne tu nejvhodnější léčbu právě pro Vás.

Léčbu inkontinence má v GynCentru na starosti primář MUDr. Daniel Struppl, Ph.D., který se této problematice věnuje již mnoho let.

Typy inkontinence

S ohledem na příčinu a charakter příznaků se inkontinence rozděluje na několik typů, které se následně liší i z hlediska léčby.

Stresová inkontinence
Nejčastějším typem nechtěného úniku moči je tzv. stresová inkontinence, která tvoří cca 35–45 % případů. Stresem se myslí v tomto případě fyzická zátěž. Moč nechtěně uniká při zvýšení nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, poskočení, zvednutí břemene, někdy i při chůzi či změně polohy). Bývá spojena s nadměrnou pohyblivostí močové trubice při její nedostatečné podpoře nebo při oslabení uzávěru – při nedostatečnosti svěrače močové trubice (ISD). Léčba stressové inkontinence je ve většině případů operační.

Urgentní inkontinence
Urgentní neboli nutkavá inkontinence se vyskytuje u 25–35 % pacientek. Je charakterizována nechtěným únikem moči při nadměrném nucení na moč. Její příčinou je buď nadměrná aktivita močového měchýře, nebo porucha tlumení reflexů vedoucích k vyprazdňování měchýře. Pacientka má opakované imperativní nucení na moč, časté noční močení a polakisurii (silné nucení, přičemž v močovém měchýři je jen malý objem moči). Tento typ inkontinence se řeší především léky, které stabilizují funkci močového měchýře a obnoví přiměřenou frekvenci a objem vyloučené moči. Ve 20–40 % případů se stresová a urgentní forma vyskytují současně jako smíšená inkontinence.

Reflexní inkontinence
Tato forma tvoří 5–10 % případů. Jedná se o poruchu reflexu močení, jež nastává v oblasti míšních neuronů při frakturách obratlů nebo při různých neuropatiích (onemocnění nervu) zánětlivého nebo degenerativního původu.

Paradoxní inkontinence
Představuje rovněž 5–10 % případů, únik moči nastává při přeplnění močového měchýře, kdy se včas nespustí odpovídající mikční reflex. Vyskytuje se například po radikálních gynekologických operacích, někdy i při stavech, kdy je nádorem nebo sestupem rodidel zcela utlačována močová trubice.

Léčba inkontinence

Chirurgický zákrok metodou TOT a TVT

Nejčastější prováděnou metodou je tzv. transobturatorní uretropexe (TOT). Jejím principem je zavedení polypropylenové nevstřebatelné pásky pod sliznici poševní pod močovou trubici. Výhodou metody TOT je maximální omezení možnosti poranění močového měchýře, které představovalo nejčastější komplikaci metody tension free vaginal tape (TVT). V současné době je proto přístup metodou TOT nejrozšířenější v chirurgickém řešení stresové inkontinence.

Pásku lékaři při použití metody TOT zavádí miniinvazivně ze dvou vpichů z rýhy mezi stehnem a rodidly směrem do řezu pod močovou trubicí. Je uložena napříč zcela volně bez napětí. Uplatňuje se v případě zvýšení nitrobřišního tlaku, při kterém je tendence poklesu močové trubice směrem dolů. Tlakem na pásku se močová trubice uzavře a nedojde k nechtěnému úniku.

Výkon probíhá v krátkodobé celkové anestezii, trvá cca 15 minut, a je–li prováděn samostatně, pacientka následující den odchází domů. Rekonvalescence je krátká. Ženy bývají v pracovní neschopnosti jeden, maximálně dva týdny podle pooperačního průběhu. Úspěšnost léčby se pohybuje mezi 80–90 %.

Konzervativní léčba

V rámci konzervativní léčby inkontinence jsou pacientky vyšetřeny lékařem a naší fyzioterapeutkou. Ti jim vyberou speciální cviky působící komplexně na oblast pánevního dna. Cvičení také koriguje celkové držení a postavení těla – to totiž rovněž ovlivňuje napětí a působení svalového dna pánevního. K dispozici jsou i přístroje k myostimulaci pánevního dna, umožňující současně podání zpětné informace o efektivitě prováděné léčby.